Na úklid v bytě si opravdu potrpím. Nemyslím tím to, že bych někoho z rodiny sekýrovala za to, že někde nechal odloženou knížku nebo po sobě neuklidil hrnek. Pokud to je v únosné míře, tak to vůbec neřeším. Co mi ale vadí a co opravdu nesnesu, je špína. Proto jsem často nesvá třeba v kavárně. Když vidím, jak mají špinavé zrcadlo, pomyslím si, jak to asi vypadá u nich v kuchyni. Stejně tak, když jdu na návštěvu ke známým a všimnu si na zemi chuchvalců prachu. Pořádně si pak prohlídnu talíř, na kterém dostanu občerstvení. mytí oken Praha 10

strach z výšek

Možná zním paranoidně

Možná zním paranoidně, ale mám fobii ze všech nemocí a infekcí. Proto u sebe třeba nosím antibakteriální gel, abych se tomu vyhnula. Pořád píšou v novinách, jak se Českem šíří tu tato nemoc, tu jiná, jak nějaká dávka očkování není stoprocentně účinná a podobně. Co doma ale nemám perfektně čisté, jsou okna. Není to proto, že bych byla líná nebo že bych to považovala za nedůležité. Je to kvůli tomu, že mám kromě strachu z nemocí příšernou fobii z výšek. Mám to už od malička, když jsme byli někde na výletě. Rodiče mě vždycky nutili, abych s nimi vyšla na rozhlednu, protože přeci nesmím přijít o ten nádherný výhled. Já to vždycky obrečela a ořvala a nakonec jsem tam s nimi vylezla a jen se klepala u schodů, až si rodiče prohlídnou panoramata a budeme moct jít dolů.

Podobně to mám, když jdu něco vyřizovat na magistrát, ten je v nové budově a jsou tam takové ty průhledné schody. To mě vždycky polije studený pot a kdybych jela výtahem, je to snad ještě horší noční můra. Tam je totiž ten supermoderní, který je bohužel k mému neštěstí čím dál častější – je to ten, co je celý prosklený a jde skrze něj vše vidět. Z toho se mi vyloženě zvedá žaludek při představě, že nemám pevnou půdu pod nohama.

okna panelákujak na mytí okenjak na oknašpinavá okna

Co je trochu paradoxní

Co je trochu paradoxní, ale bohužel nejsem boháč, abych byla schopna to v dohledné době jen tak změnit, je to, že bydlím v šestém patře paneláku. Když jdu otevřít okno, abych vyvětrala, tak je to ještě fajn. Snažím se moc ven nedívat a soustředit se na kliku. Vlastně všeobecně se snažím skrze okna nedívat dolů na chodník, abych si to neuvědomovala, že jsem příliš vysoko. O tom, že mám balkon, který jsem od zdědění bytu ani jednou nepoužila, ani nemluvím. Takže umytí oken je pro mě vyloženě utrpení. Z vnitřní strany jsem je párkrát za ty roky, co tu bydlím, umyla. To jsem nějak překousla. Ale venkovní stranu, která je mnohonásobně více zašpiněná, jsem prostě nezvládla. Člověk by se musel úplně vyklonit, ne-li lézt po parapetě, a to by byla moje smrt.

Rozhodla jsem to tedy po těch letech vyšetřit nějak šalamounsky, rozhodla jsem si na umytí oken pozvat profi firmu. Na internetu jsem podle hodnocení zákazníků zvolila úklidovou firmu mytí oken Praha 10 a musím říct, že jsem udělala opravdu dobře. Tito odborníci si dali s okny opravdu záležet. Pečlivě je umyli včetně rámů a parapetů, s čímž jsem ani nepočítala. Nakonec okna leštili suchou plenou, když jsem se zeptala z jakého důvodu, tak mi vysvětlili, že když nepoužili žádná leštidla, vydrží mi okna mnohem déle čistá. Což je pro mě skvělá zpráva. mytí oken Praha 10

šmouhy na oknechčistota domovapráce ve výškáchprofesionální mytí